REPORT: 30 let kapely SPS v plzeňském klubu Bílej Medvěd!
Už to bude téměř rok, co jsem pro náš portál napsal nějaký ten článek. Lenost je zkrátka bestie, avšak jelikož jsem majiteli tohoto projektu (čtěte „bráchovi“ pozn.red) slíbil, že začnu opět něco dělat, tak poslušně hlásím návrat. Nehledě na to, že po mém třetím stěhování v roce 2017, se mojí spolubydlící stala slečna, píšící pro konkurenční hudební stránku. Tak ať máme doma trochu té Itálie. Je skutečně symbolické, že můj první článek po této pauze, je report z oslavy třiceti let působení mojí srdcové záležitosti. Do Bílýho Medvěda v sobotu 3. března 2018 přijela kapela SPS.
Bílej Medvěd prošel poměrně velkou vzhledovou proměnou, bohužel z mého pohledu, proměnou k horšímu. Momentální umístění podia na levé straně od dveří je dle mého uvážení velice nešťastné, ale je to jen věc názoru. Spíše mě zajímalo jakou kvalitu bude mít ten večer zvuk linoucí se z mohutné aparatury a vzhledem k tomu, že jsem před pár týdny měl možnost si v „medvědovi“ se svou kapelou zahrát, byl jsem ohledně zvuku spíše skeptický. Nakonec však byl můj strach neoprávněný, textům bylo víceméně rozumět ve většině případů, a to i u novějších věcí u kterých ty texty nemám jaksepatří „najetý“.
Před vystoupením samotné kapely, byl promítán film ze zákulisí SPS, který bych rád shlédl ještě někdy jindy a v klidu, protože přes okolní šrumec jsem slyšel slušněji řečeno „prdlajs". Film obsahoval mimo rozhovorů, také ukázky hudebních klipů. Při promítání videoklipu k ikonické písničce „Máma" se jakýsi „jouda" rozhodl, že bude dobrý nápad si v tuto chvíli zapogovat a okořenit tak ostatním kulturní zážitek. Za svůj „skvělý" nápad byl „oceněn" několika jadrnými slovy a možná i vyhozen na mráz, jelikož jsem ho ten večer již nepotkal.
Po skončení filmu se rozeznělo intro, které můžete znát jako úvod písně „Ruská". Kapela však odpálila svůj set písní „Brutalita na Václavském náměstí".
„Občané! rozejděte se! tato manifestace není povolená! A na žádost národního výboru, dojde k tvrdýmu zásahu!“
znělo z podia a dav začal být zatraceně slyšet.
SPS slibovali přítomnost bývalých členů a to také hned po prvních skladbách dodrželi. Zanedlouho po zahájení jsme již mohli na pódiu vidět kytaristu Jerryho, mimochodem příběh o tom jak se Jerry do SPSvlastně dostal, je vcelku zajímavý a můžete se o tom dočíst v knize od Olgy Vyhnanovské, kterou mají SPS nově ve svém merchandise. Trochu mě zamrzela absence ex-bubeníka "Territoryho", ale za to byl přítomen zakládající bubeník Karel Zelenka, který si taktéž střihnul pár písní.
Koncert měl spád, pečlivě sestavený playlist od nejstarších věcí až po novodobé singly postupně nabíral na obrátkách. Z nových skladeb musím vypíchnout "Špinavou hru", která je velice vyvedená, a ze starších pochopitelně moji oblíbenou "Století Chaosu".
Kdo nebyl rozhodně prohloupil, nicméně na podzim to můžete napravit na společném "Pogo tour" s kapelou E!E které by dle slov kapely, mělo být poslední.