ROZHOVOR: Brocks slaví tři roky existence
Poprvé byli mnou zaznamenáni teprve před pár dny v plzeňském klubu Bílej Medvěd. Dívka s hlubokým hlasem mě zaujala ihned, kontrabas byl v moři plně elektrifikovaných kapel příjemným překvapením, zpěvák měl kytaru vymalovanou jako obrázek, akustickou kytaru obsluhoval blonďák tuze příjemného vzezření, a když jsem odcházela, zněl mi v hlavě útržek veskrze příjemné a přitom nevtíravé melodie písně Večernice, což samo o sobě považuji za nejpodstatnější úspěch každé kapely. Jo! A navíc, přátelé ... Maj bubenici!
Řeč bude dnes o plzeňské partě, která si říká Brocks a právě tento pátek 4.11.2016 oslaví v plzeňském Jamu tříleté výročí od svého založení.
Jejich sestava působí ustáleně a harmonicky. Hrají v tomto složení: Pepé Kadlec, autor všech písní, hudby i textů - akustická kytara a zpěv, Tom Kadlec (synovec) - akustická kytara a vokály, multifunkční Simi Miletínská - zpěv, vokály, akustic.kytara a rytmické nástroje, Richard Jäger - kontrabas, a nakonec Radi Šubrová - bicí nástroje.
Tak jak jste se vlastně k Brocks dostali?
Pepé: Já jsem kapelu před těmi třemi lety založil, našel jsem prvního bubeníka Ondru Bártíka a basáka Péťu Kopra.
Radi: Já jsem sháněla nějakou kapelu, a moje sestra, taky hudebnice, mi poslala odkaz na kapelu Brocks, která v té době sháněla nového bubeníka. Takže jsem s nimi začala hrát a dokonce mi došlo, že bývalý bubeník, Ondřej Bártík, je můj kamarád a chodíme na bicí ke stejnému učiteli. Takže to byla taková hezká náhoda - kamarádi se vystřídali za bicíma.
Obracím se na basistu, nikoli baskytaristu, ale opravdového a nefalšovaného kontrabasistu.
Richard: Já jsem si dal v březnu inzerát, že bych si rád občas zahrál někdy o víkendech v obýváku. Načež mě kontaktovali Brocks, kterým jsem okamžitě řekl, že rozhodně nechci nikde vystupovat. "Jó, v pohodě, my si hrajeme jen tak pro zábavu", zněla odpověď. No a až když jsem přišel s basou, tak mi tedy řekli, že taky občas s tím hraním vylezou ven.
Simona: Důležité hlavně je, že přišel nikoli s baskytarou, ale s kontrabasem!
Basák: To vidíte, že jo. (podotýká zpoza dvoumetrové basy)
Simona: A my jsme ho přiměli, aby si ho nazvučil, protože on byl přesvědčen, že si koupí elektrickou baskytaru.
Pepé: Ale když jsme tady slyšeli ten zvuk, měli jsme hned jasno, že tohle k nám sedí daleko víc. A tak si fakt koupil snímač, obal a kombo. Takže vyndal padesát tisíc a šel...
Simona: ...šel si hrát po obývácích.
Tomáš: Já jsem se k Brock dostal tak, že mě Pepa pozval na koncert do Pohody, - tam jsem je vlastně slyšel poprvé, a pak v březnu proběhly asi dvě společné zkoušky a v dubnu už jsem s nimi hrál na akustickou kytaru.
A Simča?
Simona: Simča odpověděla na inzerát, že Brocks shání vokálistku. Takže jsem zareagovala, přišla jsem v lednu...
Pepé: ...a už jsme se jí nezbavili.
Povězte mi něco o chystaném koncertu...
Pepé: Bude to tříleté výročí od založení kapely - 4. listopadu v plzeňském Jamu. Ačkoli jako kapela dobře fungujeme spíš rok, založena byla před třemi a za tu dobu se v ní vystřídalo několik lidí. Že to budou tedy tři roky, to jsem řekl už třikrát, že jo...
Simona: No a ještě je teda dobrý vědět, že to budou tři roky. (smích)
Pepé: Jinak, dvojkoncert odehrajeme s mosteckou kapelou Kola dokola, která si nás sama našla pro výměnný koncert, díky podobnému žándru a vlastní tvorbě. Mně se, soudě podle toho, co jsem zatím slyšel, moc líbí. Zahrají až po nás, abychom si mohli dát pivko a to výročí si užít.
Říkáš, že si vás našli na základě žánru. Kampak vy sami sebe řadíte?
Simona: Pop rock.
Pepé: Ale založený je to na folku. Já vymyslím folkovou věc, které pak uděláme rockovou aranž. Čistě folk bych nehrál a tvrdý rock taky ne, takže opravdu pop rock.
Sednete si co do hudebního vkusu?
Radi: Máme to dost podobně. Rock, občas metal...
Pepé: No jo, já teda vlastně nevím, jestli vás to jako baví?
Richard: No, to jsme ti právě chtěli říct... (smích) Ne, já musím říct, že mě to hrozně bavilo už od prvních nahrávek, které mi Pepa poslal.
Hrajete radši v Plzni nebo stejně jako řada plzeňských kapel máte větší odezvu mimo ni?
Pepa: No, jestli můžu, tak musím říct, že jsme byli kolikrát docela mile překvapení, protože návštěvnost tu na nás není vůbec marná. Samozřejmě chodí známí, ale i ostatní lidé vydrží do konce.
Simona: No, třeba když nás pozvali Strange Society na metalový festival na Šídlováku, kde hrálo pět metalových kapel a Brocks (smích).
Vím vím, tam jsem byla...
Richard: My víme... Kulatý brejličky.
Plánujete něco natočit?
Pepé: Určitě. Budeme brzy natáčet v Sokolově. Sice bych rád osm věcí, ale to se asi nestihne.
Něco speciálního, co by hosté pátečního koncertu měli vědět?
Pepé: Bubenice Radka hraje v proužkovanejch silonkách. A je teda pravda, že po koncertě na Šídlováku za náma lezli chlapi a loudili na ni telefonní číslo. Ale nedala ani jedno. Ani jednomu. (smích)
Co dodat. Pokud stejně jako já čas od času zatoužíte po koncertu, kde si odpočinete od dvojšlapek a uchýlíte se k příjemnému kývání do rytmu při nenucených melodických písničkách, pak už víte, kam při pátečním večeru směřovat své kroky. Brocks, Kola dokola, klub Jam. Ahoj!