REPORT: Cheers! a Malá bílá vrána v Zach's Pub
Dne 26. června 2014 jsme navštívili venkovní terasu známého plzeňského klubu Zach's Pub. Na to, že se v Plzni odehrával všemi médii protěžovaný koncert desetiletí Lucie 2014 v lochotínském amfiteátru (reportáž zde), to neubralo na návštěvnosti a klub byl přeplněný návštěvníky. O perfektní zvuk se postaral pan Zeman, se kterým máme výborné zkušenosti i s naší vlastní kapelou. (pozn. autora)
Přicházeli jsme přesně na 20. hodinu a už od vstupu slyšeli, že pražská folk-punková kapela s prvky ethno stylu Malá bílá vrána zahájila svoji produkci. Kapela čerpala z lidové hudby naší vlasti, ale i z lidové hudby Irska, Balkánu, či tradičních písní severoamerických Indiánů. Za mě rozhodně byly nejzajímavější písněTokaheya a Radio Buenos Aires. Celá produkce byla okořeněna akordeonem. Dočetl jsem se, že by sestava měla disponovat i houslemi, ale nezahlédl jsem je a ani neslyšel. Pokud jste na koncertě byli a baskytarista Vám byl povědomý, můžete si být jisti, že se jednalo o známého českého producenta Páju Junka, který má na kontě opravdu mnoho hudebních klipů k písním českých předních interpretů převážně punkové a alternativní hudby.
Jako druhá vystoupila známá kapela z Plzně hrající folk-punkovou energickou muziku s rytmy připomínajícími vzdálené Irsko. Ano, řeč je o Cheers! Základ kapely je složen ze zvučného kontrabasu, na který hrál kudrnatý sympatický chlapík s dobovou dýmkou v ústech a z rytmických úderů bubeníka na jeho bicí sestavu. Energii do duše vlévala elektrická kytara a akordeon spolu s houslemi, na které jejich majitel nejen klasicky hrál, ale často vybrnkával velmi melodické tóny. Korunu všemu nasazovali veselé tóny příčné a klasické irské flétny, které si flétnistka čas od času prohodila. V poslední řadě nadaný zpěvák s elektroakustickou kytarou, která kapele udává ten správný říz a skvělým a pevným hlasem. K poslechu zazněli písně jak v jazyce anglickém, tak i českém.
Vystoupení bylo zakončeno bujarou děkovačkou všem pařícím a tancujícím návštěvníkům a krátce po policejní 22. hodině byl zvučným tónům irské folkové muziky konec. Já i moji přátele jsme se opravdu skvěle bavili, jen to pivo Kelt mohlo být lepší. Tak třeba zase za rok!