Garážpunk's not dead vol.3 22.4.2023

Průchodem mezi obchodními domy se postupně scházeli příznivci tohoto stylu na třetí instanci festivalu Garážpunk’s not dead, který pořádá ve své zkušebně a nejbližším okolí kapela Bohužel, maje inspiraci od Blank Out. Ale o obou těchto jménech později, pojďme na to od začátku.

Přivítání účastníků dostala na starost Indiánská rezervace. Náčelník Sucháč se tohoto úkolu zhostil s humorem a každý song uvedl smyšleným úvodem. Dozvěděli jsme se tak, že hrají songy převzaté od Kryla, nebo třeba skupiny Laura a její anál. Ve skutečnosti se zhruba půlhodinový set skládal z autorské tvorby, jako jsou Děti ulice, Zrozený pro nudu, nebo zhudebněný Ředitel od Františka Gellnera. Undergroundové vystoupení tohoto plzeňského tria ukončil přídavek Mládí v(p)řed od Fabriky. Nebo alespoň to tak vypadalo. Poté, co už jsme všichni vykročili směrem pryč, zazněl ještě jednou nečekaně Dobrej job, tentokrát s nezkreslenou kytarou.  

Nastala chvíle pauzy na střídání kapel v garáži, na pivo z výčepu zřízeného v garáži druhé, opékání stravy na ohni, nebo jen setkávání se se známými v prostoru, než se z aparátů ozvala kapela druhá. Tou byli pořádající Bohužel. Služebně mladší trojice Chuck, Dejv a Karloss rozjela na své domácí půdě hned zvukovkou Problémovej menší pogo, které pokračovalo prvním songem Blbej den i napříč delšími peckami jako Osudová, Přátelé, nebo Tobě od Rádobi. O jedné ze stálic repertoáru, Loktomulokoko z pera Blank Out, prohlásil dokonce Honza Dousek „Teď už je vaše“, čímž ji Bohuželákům předal.

Do středu večera přišli Lilixelbe, pojmenovaní po jedné z prvních přeoperovaných trans žen. Zahráli rychle, set trval pouze čtvrt hodiny, ale o to byl divočejší. Dva roky na scéně se pohybující trojka, též domovem u nás v Plzni, nás nešetřila. Žánr power-violence přilákal větší a agresivnější kotel, v němž se nebál strávit většinu výstupu ani kytarista uskupení. Kabelové spojení kytary přežilo i krátký pobyt zmíněného hudebníka na ramenou publika, k výpadku vodiče došlo za celou dobu jenom jednou, což je vzhledem k chaosu pod stanem dost slušné skóre.

Inspirací pro celou tuhle akci se stali Blank Out. Ti festival podobného rázu pořádají u sebe v Kolíně, tak přijali pozvání a rozhodli se ukázat plzeňákům jak se to dělá. Ukázali. Jejich songy mají energii, frontman Honza jakbysmet, punkeři s nimi také interagovali. Při songu Pátek 13. klečícího zpěváka kdosi symbolicky mlátil do zad prknem, jindy mu Sucháč omotal krajkový šátek kolem obličeje, no... divočina, jaká k týhle partě patří už 11 let. Jejich tvorba jako FNB, Zkáza, Vyjebali s tebou mi teď jede na Spotify dokola. Dost dobrý. Tak zdar.

„Dobrý večer, pičusové. Dobrý večer, Taras bullba“ z reproduktorů uvedlo poslední kapelu dne. Tou byla místní skupina Taras Bullba, která si svůj hardcore punk vydává už dvaadvacet roků. Do garáží přinesli třeba Přítele z letošní desky 7ALUTE MACHINA či Nostalgii a bylo znát, že kluci svoje hrát umí. Mikrofonu se na chvíli chopil i hlavní organizátor večera Chuck, než nakonec po desáté skončila oficiální hudební produkce. 

Celý festival provázela super atmosféra, podpořená parádním jarním počasím, které na rozdíl od loňského ročníku vyšlo na jedničku. Zdenda z Presumce Neviny akci skvěle nazvučil, kapely vystřihly své sety a já dorazil domů plný pozitivních dojmů. Vidíme se na příští Garáži.