Headliner Metalfestu bude Powerwolf! Navštívili jsme jejich koncert v Praze!

Může se na první pohled zdát, že reportáž o pražském koncertě uveřejněná na našem regionálním portálu bude působit jako pěst na oko. Můžeme ji však pojmout jako referenci na nadcházející plzeňský Metalfest, na který se již teď prodávají vstupenky. V článku jsme použili pár fotek od kolegů z iREPORT. Rozhodně se nezapomeňte podívat na jejich fotoreport.

Je čerstvá! Není čerstvá!

Krátce po páté hodině večerní jsem se se svou skupinkou přátel zařadil do fronty čekající na otevření haly, které bylo pořadatelem avizováno na šestou. Vyzbrojeni vstupenkou na stání k pódiu jsme se připojili do dlouhatánského štrůdlu vedoucího ke vchodu do tohoto sektoru. Bohužel to byl jediný vchod, který se dal využít, a proto se čekání neskutečně táhlo. 

Dle mého byl poněkud nemotorný způsob odbavení vstupenek. Pořadatelka kontrolující lístky pomocí scanneru postávala po straně, zatímco pořadatel rozdávající pásky stál proti davu napřímo. Nemohu se ubránit dojmu, že pokud by nějaký dobrák přidal do kroku, tak paní se scannerem jednoduše obejde, vzápětí popadne pásku a vyrazí si užít koncert i bez vstupenky. Nicméně atmosféra v dlouhé frontě byla super a nejednou jsem se zasmál proneseným hláškám. Obzvlášť mě pobavilo parodování ikonické hádky z filmu Asterix a Obelix, kdy se jedna část fronty hádala s tou druhou, jestli ryba je nebo není čerstvá.

V době našeho příchodu do arény už stage patřila kapele Warkings. Kapela, která mě z nahrávek nijak zvlášť neoslovila, mne nakonec příjemně překvapila. Historický nevšední vizuál a komunikace s diváky dodávali koncertu šťávu. Členové kapely oděni do historických brnění nejednou hecovali dav, aby zpíval s nimi. Warkings sklidili úspěch zejména s písní Fight, což je volná adaptace na italskou píseň Bella Ciao. „We will fight! We will fight! We will fight, fight, fight!“ Znělo Fortuna arenou. 

To byl ale fofr! Problesklo mi hlavou po skončení setu britských DragonForce. Upřímně mi v mnohém připomněli Freedom Call. Neskutečná smršť dvou perfektně sehraných kytar. Za kapelou probíhala projekce dvou televizorů, na kterých běžely ukázky z videoher. Obdobná projekce probíhala i na dvou herních automatech stojících na jevišti. Občas je muzikanti využili jako stupínek a shlíželi tak na několikatisícový dav.

Devátá hodina večerní odbila a plachta s logem kapely Powerwolf se uráčila padnout k zemi. Na pódiu však nikdo nestál, jen okolní kulisy dotvářely atmosféru k projekci, na které se pomalu začala otvírat hradní brána. Jako první vstoupili na pódium dva muži v kápích s loučemi v rukou a za nimi, za ohromného řevu přihlížejícího davu, bubeník Roel van Helden. Následně vstoupili další dva muži v kápích a za nimi Falk Maria Schlegel hrající na klávesy. Podobným způsobem vstoupili kytaristé – bratři Greywolfovi. Na závěr, za neskutečného jásotu davu, se ukázal i operní pěvec a frontman kapely Attila Dorn. Rozsvítila se světla, vyšlehly plameny a Fortuna arenu rozduněla úvodní píseň: Faster Than the Flame. 

Měl jsem možnost srovnávat. V roce 2017 jsem navštívil Forum Karlín, kde se konalo společné turné kapel Powerwolf, Epica a Beyond the Black. Tehdy měli za sebou Powerwolf plachtu se svým logem a v několika málo písních vyšlehly ohně. Zkrátka oproti dnešku nic dechberoucího, byť jinak to byl tehdy koncert výborný a rád na něj vzpomínám. O právě proběhlém koncertu bych mohl s jistou dávkou nadsázky říct, že by si ho užil snad i hluchoněmý. Namísto fádní plachty vzadu za kapelou zde byla projekce, na které se střídaly pohyblivé motivy z jednotlivých „vlkodlačích“ alb. Hned při úvodní skladbě se za kapelou objevil vlkodlak držící váhu s anděly a démony – tedy motiv alba Call of The Wild. Po ukončení jednotlivých písní vlkodlak mizel v nenávratnu. 

Zajímavá podívaná se konala i na samotném pódiu. Na píseň Amen & Attack byly přivezeny varhany, z jejichž píšťal šlehaly plameny. Ty hřály do tváří a kotel vyřvával slova ikonického refrénu. Před Stossgebet napochodovali na pódium muži v kápích a loučemi v rukou, kteří po celou dobu písně nehnutě stáli a jen se s vážným výrazem dívali do davu. Jakkoliv prostě to zní, ve mně zamrazilo a věřím, že jsem nebyl jediný. A nemohu nezmínit pro mne asi nejsilnější zážitek celého koncertu. Jednoznačně se jedná o píseň Where the Wild Wolves Have Gone – ploužák hraný pouze na klávesy a samozřejmě neskutečně parádně zazpívaný Attilou Dornem. Na pódiu plápolal oheň jako v krbu a na závěr písně se spustila pěnová sprška simulující déšť. Ve chvíli, kdy Powerwolf z ničeho nic poděkovali divákům a zmizeli v zákulisí, se samozřejmě nikdo ze svého vybojovaného místečka nehnul. Bylo jasné, že Powerwolf nemohou odejít, aniž by zazněla pro ně naprosto ikonická píseň We Drink Your Blood.  Je ale obrovská škoda, že se na playlist nedostal zbrusu nový singl My Will Be Done, který řadím mezi to nejlepší, co Powerwolf dosud vydali. Nicméně je pochopitelné, že při právě probíhajícím turné není tak jednoduché zařadit do playlistu novou skladbu. Snad příště.

Po závěrečné skladbě Werewolves of Armenia se na projekci objevily dvě zkřížené vlajky. Byla to vlajka České republiky s vlajkou kapely Powerwolf a pod nimi krkolomný nápis: „Děkuji Vám Praha“. Trochu mě tento svérázný překlad překvapil, ale zase to působí hodně autenticky. 

Jsem velice zvědavý, jak všechny efekty a atmosféra vyniknou pod otevřeným nebem. Pojďme se tedy společně přesvědčit 3. června na Metalfest 2023 do Lochotínského amfiteátru. A pokud ještě nemáte vstupenku, můžete to hned napravit. 

Rádi bychom ještě věnovali speciální díky, které patří Karolíně Kapounové za její čas a úsilí při korekci tohoto článku!