REPORT: Irské melodie roztančily Zach’s pub v podání Selfish Murphy

Jelikož dochvilnost není jedna z mých předností, na koncert jsem dorazila na konci první části, což mi alespoň poskytlo prostor zaujmout strategické místo v prvních řadách a obhlédnout známé tváře. Za několik málo okamžiků kapela nastoupila na pódium s velkým povykem všech přítomných. Melodie pro Irsko typické rozhýbaly těla, která se mačkala na malebném dvorku, tomu také velmi energicky přispěla kapela sama.

Na Selfish Murphy mne bavilo, jak perfektně umí pracovat s publikem a vtáhnout jej do svého výstupu. Netrvalo dlouho a všichni už jsme tleskali s rukama nad hlavou a vykřikovali známé texty. Během večera zazněly hity jako Wake me up, Hey brother, Shipping up the Boston a Ireland’s so far away. Atmosféra byla zcela nepopsatelná. Největší hold patří kudrnatému flétnistovi a harmonikáři, na kterém bylo vidět, že se hudbou a celým večerem skutečně baví, nemluvě o jeho hudebních a pěveckých výkonech.

Třetí část teplého jarního večera byla kombinací známých songů a prostých irských melodií, ve kterých fantasticky dominovala příčná flétna, akustická kytara a bicí. Tyto nástroje překrásně vykreslovaly ráz krajiny – drsné, leč půvabné země. Píseň Let it be získala v jejich podání zcela nový smysl. Svoje hraní zakončili brilantní show se známou peckou Drunken sailor. Nenasytní fanoušci si je však ještě jednou vytleskali na scénu. Když křik a jásot utichl, zazněla ještě jednou již zmiňovaná píseň Johna Lennona – Let it be.

Celý koncert byla jedna velká show, kterou jsem si nejen já, ale i všichni, kteří nebyli líní zvednout zadek v úterý večer a dorazit do příjemného prostředí Zach’s pubu, užili!