REPORT: Krucipüsk zakončili turné v Plzni!
V sobotu 28.12.2019 bylo v Šeříkovce opět živo. Své turné zde zakončila liberecká banda Krucipüsk. Jako předkapela měla původně vystoupit parta Syndrom, avšak z důvodu onemocnění jednoho z členů byli narychlo nahrazeni dravými Wishmasters, kteří předvedli set plný nadupaného symphonic-metalu. Headliner večera, začal hrát krátce po desáté, a bylo to opět skvělé, ale i dost odvážné.
Proč zrovna odvážné? Je obecně známo, že Krucipüsk toto turné jedou na podporu svého nového CD Country Hell, které vyšlo začátkem listopadu. U většiny kapel napříč žánry se většinou stává, že do playlistu bývají čerstvě po vydání nového alba zařazeny jedna či dvě novinky a zbytek tvoří osvědčené pecky. Alespoň tedy taková je má osobní zkušenost. Tohle rozhodně pro Krucipüsk neplatilo a do diváků sypali jednu novinku za druhou.
Pódiový technik ještě doladil poslední detaily. Návštěvníci třímající v rukách jedno či dvě točené, přidávali při cestě od baru do kroku. Světla pomalu zhasla. Po pár nervózních vteřinách se na pódiu objevili členové kapely, tedy zatím vyjma svého frontmana. Reflektory se rozsvítily zelenou barvou a v Šeříkovce začaly znít první tóny zbrusu nové pecky Mamánek. Za obrovského aplausu, se na pódiu objevil Tomáš Hajíček starší (na bicí hraje syn Tomáše Hajíčka stejného jména) k mému překvapení oblečen v obleku, nikoliv v pro něj typických červených kraťasech. Jelikož Tomáš Hajíček má ve zvyku svou produkci jaksepatří prožívat a nebojí se ani větších výskoků, musel se v polovině koncertu vařit ve vlastní šťávě, nicméně nic na sobě nedal znát a vše odzpíval na jedničku.
Jak jsem již podotkl v úvodu, playlist byl tvořen zejména novinkami, a tak jsme je měli možnost okusit pěkně naživo a to krátce po vydání alba. Ovšem to neznamená, že se na osvědčené fláky úplně zapomnělo. Hned jako druhá píseň v pořadí zazněla ikonická Druid. Početný dav rozezpívala skladba Cesta. Závěr koncertu? Již tradičně: Láska je kurva.
Nemohu opomenout, že zhruba v polovině koncertu sestavu doplnili další hudebníci. Jednalo se o trumpetistu a dvě půvabné dámy hrající na pozoun a saxofon. V takto posílené formaci zahráli píseň Bombay. Žesťové nástroje k hudbě Krucipüsku zkrátka patří a bez nich by třeba skladba Cirkus dneska nebude, nebyla tím pořádným cirkusem.
Co dodat? Po ukončení produkce jsem kolem sebe slyšel velice obdobné poznámky typu: "Bylo to super! Ale oni nehráli Musím do Mexika a Gin a..." Ano, něco na tom pravdy je, spousta písní se na playlist nedostala, ale obměna je zkrátka důležitá. Nedošlo mimo jiné i na mojí srdcovku La Muerte. Nevadí, budu se těšit zase někdy příště.