Mladý rock’n’roll v pátečním Vinylu s kapelami Bohužel, TRA, Shadow of Night a Crossed Fingers!

Už u vstupu, kde pomocí dvou barev pásek třídili přicházející na mládež a dospělé, mi bylo jasné, že se zde budu řadit mezi nejstarší posluchače. Nestihl jsem ani zpozorovat, že jsem dostal pásku pro nezletilé, jelikož z pódia již zněly tóny první skladby.

Cti zahájit večer se dostalo uskupení Crossed Fingers. Tato pětičlenná partička vystupující necelé tři roky mne již při příchodu zaujala svým rock’n’rollem s undergroundovým nádechem. Jejich set tvořený převážně autorskou tvorbou sklízel úspěch, poslechnout jsme si mohli třeba Rockheart, Set me free nebo I died yesterday. 

Tmavým birellem poháněný zpěvák Šimon začínajícímu kotli věnoval i Známku punku či La Grange, které doplnil do druhé poloviny pro zbývající čas. Požadovaného přídavku se již publiku nedostalo a s poměrně vysoko nastavenou laťkou pak došlo k předání pódia.

Krátce před půl devátou hodinou pódium převzala další pětice muzikantů. Shadow of Night činí kořeny v roce 2017 nejdéle účinkující kapelou večera. V čele s energickou zpěvačkou Barčou nám naservírovali zhruba třičtvrtě hodinu rockové muziky vlastní tvorby - Broken string, Running through the spotlight či Bad Day a další.  Jedinou nevlastní výjimku tvořila 99 luftballons v polovině setu. Se závěrečnými tóny přišel v podstatě jako na zavolanou dramatický závěr vystoupení v podobě výpadku proudu.

Po nahození elektřiny a zvukové zkoušce v podobě Nohavicova Kozla došlo k přelazení na punkovější vlnu. Sebevědomě pojmenovaní The Radical Anarchists se rozhodli ukázat Vinylu co „Je to punk!!!“, jak zní jejich motto. Na scéně se pohybují zhruba dva roky, z toho jeden v aktuální sestavě. Jejich repertoár tak zatím není moc obsáhlý a byl proložen šesti převzatými songy. Na nich bylo znát, že Anarchisti stále hledají svou hudební identitu. Zazněl totiž průřez alternativní scénou od pixiesácké Where is my mind po Hledá se děda od Morčat. Z jejich pera mne zaujala Population genocide nebo pomalejší My demons. Druhá jmenovaná skladba je zároveň novinkou, jejímuž křtu za pomoci TRA originální limonády jsme se právě tento večer stali svědky.

Od půlky druhé kapely sice začínalo publikum postupně řídnout, kdo však setrval, dočkal se Bohužel. Garáž-punkové trio s výrazně nejvyšším věkovým průměrem večera nám ukázalo, že si na punk nemusí hrát a prostě jim to jede. Ať už songy převzaté (Loktomuloloko), přetextované (Blbej den), nebo vlastní (O lidech, Kosti a prach), všechno bylo podpořeno kotlem, který navzdory malému počtu členů svedl i crowdsurfing kytaristy TRA Šimona.

Pro mne byl páteční večer lehkým vystoupením z komfortní zóny známých kapel a lidí. Hlavním rozdílem zde byl věk, kdy cílová skupina publika byla spíše mladší. A do té se dle mého trefit podařilo. Pařící mládež v kotli toho byla přímým důkazem. I dědek jako já si na akci našel své a pár veršů od Bohužel mi hraje už dva dny v hlavě na smyčku. No… Na závěr bych už snad chtěl jen popřát všem vystupujícím spoustu úspěšných let na scéně a zas někdy naviděnou.

Fotoreport z celé akce od Nikči Havlové