REPORT: Prago Union v Bueně v rámci Perpetuum Promile Tour 2020!

Smrtelně nemocní lidé by se měli zavírat do věznic. Pokud je u nás největším trestem odnětí svobody, a tím uzmutí času, tito lidé nemají co ztratit, no ne? Jsou tedy neohrožení? Jenže co by je motivovalo páchat zločiny, když svět opouští? Snad pomsta, majetek pro dědice, které milují?" Ale to nahatý morče musí bejt takový hezky hnědý, jiný fakt nechci. Těšíš se na něj?" ukončila mé přemítání Nela. Seděli jsme ve Wallisu na Sadech a před každým stála sklenice piva."Nemám se na co těšit, lásko. To bude tvoje zvíře od á do zet."

Kollárovkou se nesl dým z lehkých drog a Nela pomalu vytahovala mobil, aby našla online vstupenku. Do naší metropole měl přijet Kato a každý, kdo má rád rap nebo poezii nebo někoho, kdo má rád rap, nebo poezii, by si něco takové neměl nechat ujít. A skutečně, před klubem vajgloval početný dav ještě drahnou chvíli před umělcovým vkročením na pódium. Dostat se dovnitř se rovnalo hodnotě 220ti českých korun.

"...špína z ulic nezmizela ani po skončení deště, když prší hemoglobin lidi křičej: Eště!" Když jsem byl naposled s Káčkem v Buena Vistě, hrála tam asi V3ska a alkohol nám oběma dočista zatemnil mysl. Tenkrát jsem skoro zaplatil přízní Nelčiných modrých očí a Káčko doživotním zákazem do Bueny. Každopádně to majitel neměl ošéfovaný dostatečně, protože milý Káčko nyní postával u baru a s opilým výrazem luštil svět.

"...už mám pocit, že nemám všech pět pohromadě. Monotón na čtyři kolem mě a já furt kalím za tři, navíc vidím dvojmo, a proto je mi jedno, když mi někdo řekne: Ty nulo! Hlavně, že nejsem v záporu. Sečteno, podtrženo." Lepící podlaha v Bueně patří již ke koloritu. Stejně, když se na jevišti zjeví někdo jako mistr básník, velikán umě poskládaných slov, ploditel duchovního luxusu, zkrátka někdo jako KATO, zůstaneš stát jako přilepený. Barevná čepice s kšiltem, béžové tričko značky Dickies, maskáčové kalhoty. První balada, která prolétla éterem jako orel lovící unavenou múzu, byla Smrt žije. 

"Přišel domů z jobu, chtěl si udělat rybu, místo toho udělal fatální chybu. Někdo zvoní. Dobrý večer, odčítání lidu." Rád bych podotknul, že moc nerozumím rapu, hiphopu, MC a defakto ani hudbě. Kato a jeho smečka mě však imponuje. Miluju texty se vším, co k tomu patří. Slovní hříčky, protiklady, skvěle poskládané slovní spojení... Zastavit stát! S otevřenou tlamou a roztaženýma ušima, žeru toho borce, co se pomalu prochází po prknech, na kloubech jedné ruky má vytetované TWICE na druhé THINK a všechnu svou energii pouští do slov, které se v mikrofonu mění na jedničky a nuly, aby mohly být v několikanásobně vyšší intenzitě napumpovány do čteček v podobě ušních bubínků přítomných hledačů pravdy.

"Omlouváme se za nespojení, chyba je ve vedení. Má to nějaký popletený, neví jakej je rozdíl mezi vést a podvádět, rádi by vládli, ale sami se neovládaj pořádně, maj sloužit, jenže spíš by sami zasloužili." A show pokračuje písní Recept. Čekání na baru je pořád stejně úmorný a tak volím jako nápoj vodku s Redbullem a pivo. Přeci jen je víkend a nerad bych usínal s pocitem špatně odvedený práce. "Koupíš mi kabelku?" zeptá se mě Nela a já, ovlivněn náladou, která srší z pódia, poprvé odpovím kladně. "V tejdnu nějakou vyberem, jo?" Jenom na chvilku se zamyslím, kolik taková kabelka stojí. Chce nějakou menší, takže tři stovky? Verše z Kata padaj bez nároku na delší úvahy. 

"Jsi k nakousnutí. Kdybys byla na ocet, volej. Zahřej troubu, i když už jsem do tebe dávno celej žhavej." Po skladbách jako je Varování nebo Procházka parkem se Kato podívá na dno lahve Jamesona, kterou od začátku představení popíjí. Zatváří se popuzeně a rozjede se v něm Myšlenkovej pochod. Podle reakcí v publiku trefil do černýho.

"Znáš to, když se takhle nad ránem domů vracíš, spálenej jak kacíř, v kapse ani halíř. Zhulils toho tolik, že teď div nekašleš hašiš. Co neuhne, to hlavou bacíš. Budiž. Barmani s tím taky nemaj potíž - totiž, než se jim svěříš, že jim nezaplatíš." Produkce pokračuje Sklepem, Tak a máš to, taky Verbálním atentátem.

"Tak si zaklep na dřevo, ty bačkoro vyklepaná. Příště už to bude rovnou bačkorama." Hudební formace odchází a lidi kolem mě pískaj. Kravál ještě zesílí, když se fousatý, potetovaný, ušišlaný raper vrátí k mikrofonu. Následuje Kandidát vět a po něm něco, co jsem jaktěživ nezažil: Výbuch bomby plný veršů, který jsem do tý doby neznal. Hudba utichla, slyšet byl jen básníkův hlas. Dokonale poskládané slova se přelily v tlakovou vlnu, která brala všechny spodní čelisti v sále a táhla je k zemi. Škoda, že jsem měl upito, v hlavě mi utkvěl pouze jeden verš: "Nauč se dávat, abys moh loupit." Před klubem chytím Nelu za packu a loudáme se neznámo kam. Oba se chceme před spaním ještě drobet napít a navíc není ani půlnoc. Kouříme Dunhillky a já poslouchám její plán na blízkou budoucnost. Prý mě bude kontrolovat nehty, které se mi v poslední době dosti zvrásnily a místy zbělaly. Prý je to známka přetížených jater. Procházíme kolem odpadkového koše, kde se válí umolousaná a pošlapaná MC čepice.
Jojo... Mladá je Noc.