Punkopardy 30.3.2013
V sobotu 30. března se v Rokycanech konal zajímavý hudební večírek. V hospůdce u Pardála zahrály kapely Sex Deviants, Provokace bez Legrace a Straight Out(CHE) až z dalekého Švýcarska. V hospůdce je postavené nové podium, které by sice mohlo být o nějaký ten metr větší, ale účel splňuje. Navíc je hospůdka umístěna prakticky v centru města a na náměstí (třeba k bankomatu) je to opravdu jen pár kroků.
Tady musím trochu čerpat od strašické kapely z reportu na bandzone, jelikož jsme v tuto dobu stěhovali naši aparaturu zpět do zkušebny a následně řešili doznívající útoky již dříve zmíněných agresorů.
Citace reportu od Sex Deviants:
Akce to byla povedená, kapely naladěný tak akorát, lidí plno… Provokace odehrála jako první a odezvu měli opravdu slušnou, lidi se bavili už od začátku. My jsme šli druzí a uteklo to rychle. Nejdřív jsem si musel párkrát vyzkoušet úhybnej reflex hlavou před letícím mikrofonem, který má tu nevýhodu, že při nakopnutí od tančícího člověka, trefí zpívajícího člověka do zubů, a za chvíli už Problémovka, Ruby, dvě přidat a hotovo. Po nás Straight Out předvedli švýcarskou verzi melodickýho (místy pop) punku. Naživo energie a silný refrény, dobrá show na pódiu. Mně se to líbilo a nebyl jsem sám, pařilo se až do konce. Díky všem, kdo jste dorazili!!!
Dále na řadu přišla kapela Straight Out ze Švýcarska. Byl to nášup jak se patří a tento styl mě velice ovlivnil v mých raných letech (SUM41, Blink182, Good Charlotte), kdy jsem si budoval svůj hudební vkus. Vzduchem se přelévala energie od kapely k publiku, od něj zpět ke kapele a celkově to byl velký zážitek. Kapela měla mnoho „interaktivních“ refrénů, kdy nechala publikum pět jednoduché citoslovečné chorály, dokonce i já jsem se troufale ujal mikrofonu, když kytarista skočil pod pódium hrát mezi fanoušky. Po koncertě jsme s klukama patřičně popili a objevili v sobě nevídané cizojazyčné schopnosti v dorozumívání se se švýcarskou bandou.
A nyní musím reagovat. Ještě předtím než jsme začali s klukama ze vzdálené země konverzovat, jsem v alkoholovém opojení zaměnil zvukaře se švýcarským kapelníkem. Asi 5 minut jsme spolu neohrabaně konverzovali, když najednou jsem upustil pár českých slov a zvukař pronesl: „Proč na mě sakra mluvíš anglicky?“ V ten moment velmi vtipná situace. Bohužel bez svědků.
Nicméně od kluků jsme se dozvěděli, že hrají 12 let, na cestě po naší republice každý den zhruba od desáté hodiny popíjejí plzeňský mok, líbí se jim výkon Čechů pod podiem a hlavně naše holky.
V ranních hodinách jsem se uchýlil na cestu domů a s příjemným pocitem dopadl do peřin.