Úmrtí Sida fest 2023

Čtvrté únorové odpoledne proudily plzeňskou Resslovou ulicí davy punkerů všeho druhu. Nikdo z nich si nemohl nechat ujít Úmrtí Sida fest. Akci pořádanou k uctění ikony celosvětového punku letos totiž hostil místní Bar u Kylla, který díky svým dvěma stagím poskytl festivalu zázemí bez prodlev spojených se zvučením. A tak do nás mohlo naprat svou muziku takřka v kuse osm kapel, což už je dost muziky za čtyři stovky vstupného. Vybrané peníze navíc putovaly na pomoc nemocné Kačence. Není tak divu, že se událost těší velké oblíbenosti.

Odstartovat letošní ročník dostala za úkol parta nesoucí název T.B.N. Obvykle bývá pozice první kapely nevděčná, kluci z Nýřan však dokázali poměrně rychle rozhýbat dav, do nějž několikrát vstoupil i zpěvák Bedna. Plnícímu se suterénu zahrála TéBéeNka pecky jako Kamarádi, Rakovina nebo třeba Hospoda.

Po přesunu na horní stage nás čekala pětičlenná partička z krkonošského Lánova. Songem Okjesní pjeboj nás zde přivítal Driák, který s sebou přivezl dávku pořádně nadupaného, akordeonem kořeněného punk-rocku. Rozehřáté publikum hned spustilo pogo a brzy nebylo pochyb, že jde o jednoho z hlavních tahounů akce. Většinu setu tvořily písně z předloňského alba To není jak to vypadá (Tady je Krakonošovo!, Starý rybář, ...), ale nechyběla ani starší tvorba (Na pionýrským táboře, Zakázaný ovoce). Na závěr setu Driáci zahráli cover na Sovy v mazutu, na žádost přidali dva další vlastní výtvory a vyrazili na svůj druhý koncert dne do Prahy.

Zhruba dvakrát delší cestu, než Driák k nám mělo uskupení IQ:60. Čtveřice muzikantů dovezla z Havířova svůj punk rock’n’roll, který formuje již od roku 1982, byť mezitím stihla osmadvacetiletou pauzu. Publikum sice lehce prořídlo, ale ti, kteří zůstali si za odměnu poslechli celé album Pivo není voda, které obsahuje songy z obou životních etap skupiny. V hlavě mi nejvíce utkvělo Já vím a Ráno.

Dále se dostavili klatovští Bijoliti, kteří nahradili nemocnou Inseminační stanici. Na scéně se pohybují již nemalou řádku let, jejich tvorba je chytlavá a vystoupení lehce zapamatovatelné. To hlavně díky jejich zakladateli a zároveň frontmanovi Milanu Fričákovi, který dokáže upoutat nejen svým vystupováním, ale i rekvizitami jako je megafon nebo sluneční brýle vytahované při songu Černý brejle. K mikrofonu se dostal i jejich manager Vlasta Plánička, který se zpěvu dokonce věnuje ve své vlastní kapele KT BANDITS. Od Bijolitu dále zaznělo například Stop, Lázně, Nóbl holka…

Již podruhé za tento večer na pódium nastoupil Mařena. Tentokrát ne za bicími, ale s kytarou. Tentokrát ne s T.B.N., ale s S.A.S. Tato uskupení jsou si velmi blízká a nejen „nejřanskými” fanoušky hojně podporovaná. Je těžké projít bez toho, aby za vámi někdo přišel a zakřičel vám z bezprostřední vzdálenosti přímo do obličeje některý z textů oblíbených songů, jako jsou třeba Občan, A.C.A.B., nebo Opakovačka. Jak na pódiu, tak hlavně pod pódiem jde o jeden velký chaos plný neskutečně divoké energie a právě z tohoto chaosu byla na jeviště vytažena jedna talentovaná slečna, Ivuška. Chopila se basy a nahrnula do nás Fotra, což u přítomných sklidilo nemalý úspěch.

Svou premiéru v Plzni odehrála kapela !V.V.Ú., což jest Štěpán Málek s novým týmem okolo sebe. V setlistu od nich najdeme právě jak písně patřící N.V.Ú. (Dno, Pátrám, Jen jedna příchuť), tak i novou vlastní tvorbu (Pralesy, Realita, Noční můry). Zazněl i legendární Podvod od Slobodné Európy, při kterém se začalo vzpomínat na nedávno zesnulého Petra „Sida” Hoška. Na jeho počest po konci vystoupení začal sám Štěpán již mimo mikrofon zpívat Svět jsou bary a lid se k němu nebál přidat. Nakonec se i ostatní muzikanti z kapely chopili svých nástrojů a tento hit od Plexis tak zazněl v plné parádě.

Bubudorf, tedy Strašice zde reprezentovali Sex Deviants a ostudu rozhodně neudělali. Zaznělo několik ten, ta, to věcí z nejnovějšího alba Za jinej svět a to například hudební žánry Ten metal, Ten punk, Ten Rock’N’Roll. Dále také jejich předělávka Ruby na Ruby Soho od Rancid. Dokonce dvakrát jsme si pomohli poslechnout Problémovou. Po druhé ve formě přídavku se zajímavým zpestřením. Hedřich svou baskytaru předal přítomnému Dejvovi z Bohužel, kteří tento song užívají jako svou zvukovku, a tak neměl s jejím hraním moc velký problém. Posluchačů se na Devianty sice na pivem prolitém parketu již nesešlo tolik, to však mělo svou výhodu - možnost vyhýbat se možná až příliš divokému chlapíkovi, který svou vahou několikrát nebezpečně rozrazil dav.

Poslední vystupující kapelou se stala Svoloč posbíraná kdesi na Kladensku. Ta večer uzavřela svým village-punkem. Již méně početnému publiku zahráli patnáct songů napříč svou tvorbou. Zazněly oblíbené Zbytkáč a Republika, novější tvorba jako Fack the world, nebo třeba Vo co de? s refrénem v rytmu We’re not gonna take it. 

Téměř přesně v jednu hodinu ranní dohrály poslední tóny večera a tak, načichlí tabákovým dýmem a rozlitým pivem, mohli jsme pokračovat v načaté noci dle libosti. My, kteří jsme vyrazili rovnou domů, jsme odcházeli plni pozitivních dojmů z povedené události a nenecháme si ujít ani příští ročník této tradiční akce pořádané k připomenutí výročí smrti Sida Viciouse.