Ve středu vystoupili v plzeňském klubu Anděl Ať se snaží ona a Důležitá IN Formace
Vcházím prosklenými dveřmi kavárny Anděl Café, dorazil jsem poměrně brzy, a tak mám dost času na to se posadit a začít psát svůj první report. Nic nebrání tomu vychutnat si u toho i skvělý šálek kávy. Zdejší atmosféra k tomu přímo vybízí, ve vzduchu se line vůně čerstvě namletých kávových zrn a z venku mi vánek přivál ochutnat “práska“ doutníku. „Opravdová Kuba“, říkám si.
Exotikou z doutníku to ale nekončí, jelikož jsem tu dnes jako “reportér“. A za kým, že jsem to přišel? No přeci za rokycanskými DINF (Důležitá IN Formace), což je řekl bych alternativní punk-rocková kapela, doplněná o tahací harmoniku s prvky ska a na brněnská formace s názvem Ať se snaží ona!, což by mělo být alternativní indie. Tuto kapelu neznám, a tak jsem tedy opravdu zvědavý, co nám tady v Plzni dneska předvedou.
Jsem nervózní jakobych měl mít koncert já sám. Propiska mi těžkne v ruce, sál i kavárna se pomalu plní nově příchozími posluchači. Koncert se blíží, stejně tak jako chuť kávy se vytrácí. “Je čas na pivo!“, vykřikl jsem v duchu a odhodlaným krokem mířím k baru pro první hlty alkoholu.
První začíná hrát rokycanská stálice Důležitá IN Formace. Musím říct, že kombinace bratrů a jejich nástrojů opravdu stojí za to, za tahací harmonikou stojí/sedí Josef Petřík, kvůli kterému měl dnešní koncert na mále, jelikož byl v dopoledních hodinách odvezen sanitou s vážnou alergickou reakcí, no neřekli byste to do něj, večer už vesele a energicky poskakoval, zpíval a tahal harmonikou sem a tam! Za elektrickou kytarou byste našli jeho bratra Libora, který má i mimo jiné na starosti hlavní zpěv a texty. Bicí, rytmus a křik měl na starosti Dušan. Bassové linie a z části i zpěv byly pod taktovkou Karla. A doprovodnou kytaru nařezal Honza. Celý sál zalily tóny tahací harmoniky a drzých kytar. Lidé si spokojeně pokyvovali hlavou a zpívali. Kluci zahráli pecky například jako jsou: Sypec, Výmluvy, nebo třeba Kocourkov.
Jako další úderníci se chystají brněnští Ať se snaží ona (Rock for People - 2018, Colours of Ostrava - 2016). „Trefný název“, říkám si, na pódiu se totiž zjevuje rajcovní, sexy roztleskávačka a za ní v těsném zástupu horda amerických fotbalistů. Brňáci se toho nebojí a pouštějí úvodní píseň, která upoutala mojí pozornost. Ústředním hudebním nástrojem byl totiž synťák. Rozhodně odvážný, pestrobarevný mix, který zanechá dojem. Zahráli hity jako Ať dělám, co dělám, Dovolená nebo Panda. Rád bych vypíchnul velice pěkně znějící vokály zpěvačky, propracované basové party a rafinované kytarové vyhrávky, avšak jako celek mi to znělo poněkud ponuře.
To se také otisklo na únavě publika, které se postupně odebralo ke svým domovům. Nebýt ale pracovního dne, určitě by mnozí vydrželi až do konce.